SCÉNÁŘ.cz Jak napsat scénář České scénáře Moje scénáře Diskuze Inzeráty Odkazy Kontakt
Osnova Jak napsat scénář: DIVADELNÍ verze Rejstřík
  1. Rozdíl mezi filmovým a divadelním scénářem
  2. Způsob psaní
  3. Členění divadelní hry
  4. Vzhled scénáře
  5. Důležité rady
Diskuze


1. Rozdíl mezi filmovým a divadelním scénářem 
 
Doporučení: Přečtěte si nejdříve Jak se píše filmový scénář.

Nejdříve si musíme uvědomit, jaký je rozdíl mezi divadelní inscenací a filmem.

Divadelní představení se odehrává naživo a pouze na jednom místě – na jednom pódiu. (To platí o většině klasických představení. Samozřejmě divadelním inscenacím se meze nekladou, proto se představení může odehrávat i například v přírodě či uprostřed rušné ulice.) Kdežto filmy se obvykle natáčí během spousty dnů a na mnoha místech. Pozorovatelem divadelního představení je divák, kdežto pozorovatelem filmu je kamera! Filmový divák nesleduje natáčení filmu, nýbrž sleduje až hotový záznam, který mu je zprostředkován kamerou. Divadelní divák sedí v divadle na jednom místě a nehybně sleduje prostor (obvykle) před sebou, který se sám o sobě nemění – mění se pouze kulisy a rekvizity. Ale kamera se ve filmu pohybuje prakticky neomezenými směry a způsoby, a navíc se ocitá na mnoha různých místech, která mohou být od sebe vzdálená tisíce kilometrů. V divadle si divák sám vybere, na který prostor se zaměří. V kině se díváme pouze na omezený výřez plochého obrazu.

Rozdíly mezi psaním divadelního a filmového scénáře si tedy můžeme představit jako rozdíly mezi vytvářením dvourozměrného a třírozměrného obrazu.


Hlavní rozdíly

Množství obrazů (scén)

V divadle i ve filmu se mění scény (obrazy). V divadle se však scéna mění během představení, proto musí být změna velice rychlá, aby divák nečekal hodiny na to, až se změní kulisa. Z tohoto důvodu dochází k obměně divadelní scény ve velmi omezeném množství - několikrát za představení, a ve spoustě her se fyzická scéna (rekvizity, kulisy) nemění vůbec. U filmu se však scéna může během dvouhodinového představení obměnit stokrát i více. Ale film se může točit i několik měsíců a v kině vidíme až výsledek této dlouhodobé práce. Filmový scénář se tedy skládá z velkého množství obrazů, kdežto divadelní jich obsahuje daleko menší množství.

Divadlo: Malé množství obrazů.

Film: Velké množství obrazů, popisuje se zda se jedná o exteriér nebo interiér.


Popis obrazů (scén)

Běžný film je natáčen v interiérech (uvnitř budovy) i exteriérech (venkovní prostředí). Klasická divadelní hra se však odehrává v jednom sále, kdy kulisy sice mohou navozovat dojem venkovního prostředí, nebo naopak nějakého pokoje, ale divák sedí stále na stejném místě a dívá se stejným směrem, proto se vyznění scény nemění ani v okamžiku, kdy divák změní úhel svého pozorování děje hry. Kamera se však pohybuje a stačí, aby se otočila o pár stupňů a vidí úplně něco jiného. V divadelní hře se tedy scéna popíše v úvodu obrazu a již se zpravidla nemění, proto není nutné popisovat v dalších částech téže scény, co divák vidí a popisuje se již jen řeč a chování herců. Film se však neustále mění, proto se popisuje i v průběhu scény "co se odehrává". Nestačí pouze psát dialogy postav.

Divadlo: Scéna se popíše na začátku a již se dále scénář obvykle soustřeďuje na dialogy herců.

Film: To, co vidíme ve filmu, se může zásadně kdykoliv změnit uvnitř jedné scény, proto scénář může obsahovat popis scény v průběhu celého trvání dané scény.


Dialogy

Drtivá většina her je založena na řeči herců, proto se v divadelní hře mluví a mluví a mluví. Základem klasického divadla je herec. Ve filmu je stejně důležitá i „řeč“ prostředí. Především akční filmy jsou založeny na vizuálním zážitku a při akčních scénách se téměř nemluví. To je zásadní rozdíl mezi oběma typy scénářů. Divadelní scénář obsahuje převážně dialogy (monology), filmový scénář může obsahovat více popisu děje než samotného dialogu. (Akční filmy obsahují málo dialogů, konverzační filmy mohou obsahovat i 95% dialogů.)

Divadlo: Prakticky celý scénář se obvykle skládá pouze z dialogů postav.

Film: Mnohdy je důležitější vizuální stránka filmu než samotná řeč herců.


Textová pole

Divadelní scénář je tedy technicky mnohem jednodušší než ten filmový, neboť se obvykle skládá pouze ze tří typů formátů textových polí, přičemž první typ se užívá většinou pouze na začátku scény a v jejím dalším průběhu se „mixují“ již jen dva typy textových polí.

    1. Popis scény (obrazu) – popíše se prostředí dané scény (kulisy, rekvizity). 
    1. Dialog (monolog) postav – jméno postavy a samotná řeč.
    1. Popis chování postav – co která postava dělá (toto může být součástí i dialogu).

Filmový scénář obsahuje 5 základních formátů textových polí, přičemž své stálé umístění má první a poslední, kdežto 2. až 3. formát se obvykle kombinuje v jedné scéně. Standard filmového scénáře je navíc striktně upravený a měl by se používat jeden určený druh písma i velikosti.

    1. Nadpis scény (obrazu) – popíše se název scény, zda se jedná o exteriér nebo interiér, a v kterou denní dobu se scéna odehrává.
    1. Popis scény včetně chování herců (akce) – detailně se popíše daná scéna + chování herců a někdy i „chování“ kamery (např. druh záběru – detail, celek apod. - v literárním scénáři se užívá pouze výjimečně).
    1. Dialog postav – jméno postavy a samotná řeč.
    1. Vsuvka – chování postavy pouze během řeči.
    1. Přechod – oddělení jednotlivých scén – střih, zatmívačka apod.


 2. Způsob psaní, 3. Členění divadelní hry, 4. Vzhled scénáře
A
akt
D
dějství
dialog
F
formát stránky
J
jednání
M
monolog
O
obraz
okraje
P
písmo
postava
S
scéna
FILMOVÁNÍ.cz
SCENAR.cz | Všechna práva vyhrazena. | FILMOVANI.cz