SCÉNÁŘ.cz Jak napsat scénář České scénáře Moje scénáře Diskuze Inzeráty Odkazy Kontakt
Osnova Jak napsat scénář: OSTATNÍ verze Rejstřík
  1. Proč má mít scénář specifický vzhled?
  2. Specifické druhy děl / scénářů
  3. Jak napsat specifické scénáře
Diskuze


1. Proč má mít scénář specifický vzhled?

 
U scénářů se většinou vyžaduje určitý standardizovaný vzhled, podobně jako tomu je u jakýchkoliv jiných písemností, které jsou zpracovávány hromadně - formuláře, diplomové práce, testy, dotazníky apod. Usnadní to tak jejich pročítání a kontrolu. Pokud by si každý psal scénář tak, jak by sám uznal za vhodné, asi byste nechtěli být těmi, kteří tyto scénáře budou číst. Zkuste si např. přečíst ukázku mého prvního scénáře Duke Nukem z dob, kdy jsem ještě neměl ani tušení, jak se scénář píše. Snad již tedy chápete důvod, proč by scénáře měly mít určitý standardizovaný vzhled.

Výše zmíněné pravidlo platí v případě, že nabízíte svůj scénář někomu cizímu. Jestliže však píšete scénář sami pro sebe a sami ho budete realizovat, můžete si ho napsat k obrazu svému. A jestli se vám pak v něm bude špatně orientovat, je to pouze váš problém. Pokud však váš scénář nebude splňovat určité požadavky a vy jej zašlete např. do soutěže, může být váš scénář vyřazen aniž by ho kdokoliv četl.


2. Specifické druhy děl / scénářů


Na tomto webu naleznete rady, jak napsat běžné literární scénáře: filmový, A/V, divadelní, rozhlasový a scénář ke komiksu. Na všechny tyto druhy děl se i u nás pravidelně objevují výzvy na sepsání scénáře např. formou soutěží. Jedná se tedy o běžně užívané druhy scénářů. Často se však setkávám s dotazy typu: "Jak má vypadat scénář k hudebnímu videoklipu?" nebo "Jak napsat scénář k dokumentu?". Každý si asi umí představit, jak má vypadat běžný film nebo třeba divadelní hra. Ale jak má vypadat hudební videoklip? Stejně tak dokumentů je celá řada a ne ke každému se dá vypracovat klasický scénář. Proto u těchto specifických děl nelze napsat standardizovaný scénář a ani se obvykle nevyhlašují soutěže o sepsání scénáře k videoklipu či dokumentu, takže nikdo ani nevyžaduje určitý vzhled těchto scénářů. Pokud se již někdo dá do psaní scénáře k videoklipu, dokumentu nebo reklamě, pravděpodobně již píše na zakázku a zná svého klienta. Jestli je to váš případ, domluvte se s klientem na tom, jaký má mít scénář vzhled. Pokud píšete sami pro sebe, udělejte si to jak chcete. A pokud chce někdo opravdu vědět, jak by přece jen mohl takový scénář vypadat, pokusím se mu dále poradit.

Níže uvedené scénáře si vytvořte k obrazu svému a svých spolupracovníků nebo zadavatelů / klientů. Nejvhodnější je obvykle zvolit scénář A/V. (Podle A/V scénáře se dá již celkem dobře natáčet a lze jej lehce rozvinout do technického scénáře.


3. Jak napsat specifické scénáře


A) Videoklip, hudební klip


Videoklip může vypadat prakticky jakkoliv: jako krátký film, dokumentární záznam koncertu, experimentální video, animovaný film, pohybující se fotografie, sestřih záběrů z filmu atd. Rovněž rozpočet videoklipu může být od 0 až do několika miliónů dolarů. Pokud se to dá však určit, tak dnešní průměrný videoklip se skládá z nějakého hraného příběhu, který je prostříháván na hrající kapelu a zpívající zpěváky. Videoklip se tak stává jakýmsi koncentrovaným filmem. Teoreticky by tak stačilo, když byste napsali běžný filmový scénář na 5 stran. Ale podle takového scénáře by se těžko vyráběl videoklip za 30 milionů korun, ale k amatérskému videoklipu by to stačilo. Stejně tak by stačilo sepsat pouze příběh formou povídky - pro nenáročný videoklip. Ale nákladný videoklip by byl již vytvořen např. formou obrázkového scénáře (storyboard), který by však nevytvářel scenárista. Také není jisté, jestli by vůbec videoklip někoho jako scenáristu potřeboval, jestli by to nezvládl režisér, protože de facto scénářem k videoklipu je vlastní píseň. U videoklipů totiž obvykle sám režisér sestavuje scénář. Není tedy jisté prakticky nic a z toho tedy také plyne, že scénář může být prakticky jakýkoliv.

U uvedeného příkladu "průměrného" videoklipu by byl optimální tedy tento postup. Vymyslíte příběh, velice pravděpodobně ho vymyslí sami muzikanti, protože příběh je již daný textem písně. Nebo šikovný scenárista vymyslí na základě textu písně adekvátní příběh. Tento příběh by měl mít nejlépe formu bodového scénáře, protože ve videoklipu se takřka dialogy nevyskytují, není třeba psát literární scénář. Bodový scénář se dále může doplnit obrázky a vznikne tak jakýsi technický scénář se storyboardem. Důležitý bude rovněž natáčecí plán, aby se vědělo, ve které lokaci se má natáčet jaký úsek písně. Samozřejmě to může být součástí  technického scénáře. Kromě "filmového příběhu" bude videoklip obsahovat i záběry na hrající a zpívající členy kapely. Tyto záběry mohou být popsány pouze jako lokace, kde se bude natáčet, nebo při kvalitnějších videoklipech se vymyslí i druhy pohybů kamer. Obvykle se však nechá kapela hrát stále a stále dokola a a vše je zaznamenáváno různými druhy záběrů. Výsledný vzhled dostane videoklip až ve střižně.

Z toho všeho tedy vyplývá, že scénář k videoklipu nemusí vůbec existovat. A rozhodně se nesetkáte s tím, že by scénáře k videoklipům byly nějak podobné. Videoklip totiž vytváří dobrý nápad a dobré zpracování - kamera a střih.

Pokud přece jenom požadujete vědět, jaký typ scénáře by byl nejoptimálnější, tak:
Běžný základní scénář k videoklipu by měl být napsán jako A/V scénář - tedy dva sloupky.

B) Reklamní TV spot


Pro reklamní spot (v tomto článku též "reklama") platí téměř to stejné co pro videoklip. Reklama také může vypadat prakticky jakkoliv. Reklamu však nevymýšlí scenárista, proto skoro také tento článek pozbývá smyslu. Ano, někdo si může najmout scenáristu, aby jim napsal scénář pro reklamu a tento scenárista by mohl postupovat stejně jako u videoklipu. Ale dobrý reklamní spot nebývá dílem jednoho člověka. Samotný spot také není jedinečným osamoceným dílem, ale musí doplňovat celou reklamní kampaň. Jelikož reklamy vysílané v televizi bývají tím nejdražším, musí být tento spot součástí komplexnějšího celku - tedy reklamní kampaně. Všechny reklamní spoty, které vídáme na největších televizích, nikdy nejsou osamocená díla, ale jsou součástí širšího celku, do kterého patří reklamní fotografie uveřejněné v tisku či reklamních panelech, animace na internetu, rozhlasové reklamy nebo propagační akce. Každá reklama musí splňovat především požadavky objednavatele a tento objednavatel rozhodně neosloví scenáristu, aby mu vymyslel spot, ale osloví reklamní agenturu. Po vzájemné konzultaci obě strany zjistí, co očekávají a někdo z reklamní agentury (může to být i jeden člověk) přijde s nápadem. Tento nápad se časem může změnit ve scénář k reklamnímu spotu. Scénář ke kvalitnímu reklamnímu spotu tedy bude pravděpodobně technickým scénářem, který vzešel z návrhu scénáře nebo bodového scénáře.

Běžný základní scénář k reklamnímu televiznímu spotu by měl být napsán jako A/V scénář - tedy dva sloupky. Pro rozhlasový spot použijte ROZHLASOVÝ formát.

Odkazy (anglicky psané weby):

C) Dokumentární film


Dokumentární filmy se obvykle natáčejí ve spolupráci s nějakou televizí, pokud by tedy mohl existovat scénář dokumentárního filmu, stejně jako v předchozích případech by bylo nejlepší zvolit A/V scénář. Ale jde právě o to, zdali by scénář mohl existova? Proč? Ve většině dokumentů jde o to, něco zjistit, něco vypátrat, na něco poukázat. Často však ani sami tvůrci nevědí, k čemu se vlastně dopátrají - proto také natáčí dokument, aby na to přišli. V dokumentech vystupují reální lidé s autentickými proslovy, které čerpají pouze ze své vlastní hlavy. Proto je pochopitelné, že žádný scenárista nemůže vymyslet dialogy a zapsat je do scénáře. Pokud dokumentaristé pátrají po něčem, o čem nevědí kde se to vyskytuje, opět nemůže žádný scenárista popsat lokace, ve kterých se bude natáčet. Běžný scénář je tedy u dokumentu prakticky vyloučen.

Nejpravděpodobnější vzhled scénáře k dokumentárnímu filmu by byl ve formě bodového scénáře.
Bodový scénář je literární útvar podobný seznamu, který vystihuje co možná nejpřesněji metodu a technicko-organizační podmínky k realizaci námětu. Naznačuje výchozí stanoviska, okruh situací a osob, se kterými je možné počítat, v případě rozhovorů výčet v úvahu připadajících otázek. (Zdroj: Česká televize). Tato definice velice dobře vystihuje, jak by měl vypadat scénář k dokumentu.  Jestliže by se např. jednalo o dokument mapující nějakou dobře známou historickou událost, mohl by vzniknout celkem podrobný bodový scénář, protože filmaři již předem vědí, kde se ona událost stala, takže vědí, kde budou natáčet. Také si předem mohou zjistit koho do dokumentu obsadí a koho budou zpovídat. Jestliže se v dokumentu objeví nějaký průvodce (osoba provádějící dokumentem), může mít již přesně napsaný dialog. U ostatních aktérů lze do bodového scénáře zapsat pouze to, že s nimi bude v určité pasáži rozhovor + předpokládané otázky.

U některých dokumentů se však scénář vytvořit nedá, protože by to popíralo samotnou podstatu dokumentu. Dokumentace = potvrzování a dokládání nějaké skutečnosti nebo události průkazným materiálem (wiki). A scénář vymyšlený scenáristou není průkazný materiál. Pokud tedy chcete napsat scénář nebo něco jako scénář pro svou vlastní potřebu, mělo by to být něco mezi návrhem scénáře a natáčecím plánem. Popište vše, co už víte i to, co předpokládáte: kde se bude točit, s kým se bude točit, na kolika místech, s kolika lidmi a vše další, co považujete za důležité. Můžete zkusit rozepsat i děj, ale v některých případech to bude nemožné, resp. byste si museli vymýšlet. Jestliže však chcete na dokument teprve získat prostředky, budete muset televizi, producentům, sponzorům nebo filmovým studiím předložit i něco dalšího. Budete jim muset sdělit své tvůrčí záměry - o co v dokumentu půjde, jakými prostředky se budete chtít dobrat cíle a co vlastně bude cílem? Můžete se to pokusit sepsat formou předpokládaného scénáře nebo třeba formou námětu, ale klasický filmový scénář to být nemůže, jestliže již dopředu neznáte všechny možné varianty toho, kterým směrem se váš dokument může ubírat.

Článek: Nic jako scénář dokumentárního filmu neexistuje (jedensvet.cz)

D) Sitcom (situační komedie)


Základní otázka: Kde vídáte sitcomy? Pokud jste odpověděli většinově správně, tak druhá otázka zní: Jaký formát scénáře se užívá v televizi? Ano, A/V scénář. Ale sitcom můžete klidně napsat filmovým stylem. A pokud hodláte posílat scénář do zámoří, můžete užít speciální styl pro sitcomy, který je velmi podobný filmovému stylu s tím, že hlavním rozdílem jsou větší (širší) pole pro dialogy, protože sitcom se skládá především z dialogů. Asi ten, kdo by chtěl sitcom psát pro Američany, si sežene software Final Draft a tam může vesele psát ve zvoleném formátu. Ale jestli svůj sitcom chcete poslat např. do ČT, pochybuji, že by někomu záleželo na tom, jestli bude naformátován tak nebo onak. Hlavně aby to byl scénář.

E) Videohra, hry, interaktivní programy


Jak by měl scénář k videohře vypadat, vám jistě sdělí ten, pro koho budete scénář psát. Pokud se vás tato první možnost netýká, sdělím vám to já, i když nutno dodat, nikdy jsem scénář počítačové hry neviděl a ani jsem ho nepsal, takže to spíše bude vycházet z mých domněnek a zkušeností.

Než se dostanu k samotnému formátu scénáře, musím vás nejdříve obeznámit se složitostí některých herních scénářů.

Počítačových videoher jsou desítky druhů, a tak budou i odlišnosti ve scénářích. U jednoduchých her lze pouze vymyslet princip - pravidla, herní klíč, smysl hry - což snad ani nemusí být považováno za scénář. Dnešní náročné hry však obsahují příběh, filmové videosekvence, rozhovory i velké množství lokací. Teoreticky tak všechno toto může vymyslet jeden scenárista. Pokud by tak tomu bylo, tak scénář hry musí obsahovat klasický děj jako třeba u filmu. Na rozdíl od filmu si však s jedním dějem nevystačíte, protože příběh dobré hry se odehrává na základě vašich činů vaší herní postavy. Kdyby měla být hra skutečně plně a volně interaktivní, její scénář by byl neuvěřitelně rozsáhlý, protože by se děj rozšiřoval geometrickou řadou. Stačilo by, kdyby postava během hry narazila na pouhých 10 úrovní překážek, z nich každá by měla pouhá 2 možná řešení a každé řešení by nastolilo zcela originální dějovou linii. Kolik dějových linií byste museli vymyslet? 1. úroveň: 2 možnosti. 2. úroveň: 2+2 možnosti. 3: úroveň 2+2+2+2 možnosti. 4. úroveň: 2+2+2+2+2+2+2+2. 10. úroveň: 1024 různých možných dějových linií. Proto se všechny hry více či méně "šulí" a i když máte zdání svobody rozhodování, nakonec vás jakékoliv rozhodnutí dovede nejčastěji k jednomu ze tří možných scénářů: smrt, nemožnost úspěšného dokončení mise, úspěšné dokončení mise. Vedle hlavní dějové linie se ve hrách objevují i vedlejší úkoly. V dobré hře zprvu nerozpoznáte, jestli plníte vedlejší úkol nebo hlavní úkol. Vedlejší úkoly tak dávají hráčovi pocit, že je hra mnohem větší. Je to však zase klam, protože vedlejší úkol se splní nebo nesplní, ale zásadněji neovlivňuje zbytek hry, protože jinak by se neuvěřitelně zvýšil počet možností. Také můžete mít pocit, že když v levelu 1 někoho zabijete, v levelu 10 se vám to vrátí - ale to není výsledkem složitých dějových linií ale jednoduchého naprogramování - zabijete červenou postavu a předem určené červené postavy vás budou chtít např. v 10. levelu zabít. Scénář hry je tak mnohem technicky náročnější než třeba scénář filmu.

Scénář filmu si můžete představit jako rovný hladký kmen. Příběh začíná dole a končí nahoře - nic složitého. Ale scénář hry je jako strom - tedy kmen s mnoha a mnoha větvemi. Příběh také začíná dole - na hladkém kmeni. Ale dál už se rozvětvuje a rozvětvuje. Každá hra může být jiná - jedna může mít kmen bez větví jako u filmu, u jiné se její kmen může v polovině rozvětvit na dvě hlavní větve, některá zase může mít jen spoustu vedlejších větviček, z nichž některé mohou končit, jiné vás dovedou opět k hlavnímu kmeni.

Nejsem moc velký hráč, ale opravdu mě zasáhla hra S.T.A.L.K.E.R., která má z pohledu scenáristiky vynikající scénář, což se rovná i složitý. Dejme tomu, že by scénář celé této hry vymyslel jediný scenárista (nevím jak tomu opravdu bylo). Nejspíš by začal tím, že by vymyslel základní námět, což by mohlo být např. ve formě povídky - hlavní hrdina ztratil paměť, ocitnul se v uzavřené zóně, kde na každém kroku číhá nebezpečí ve formě radiace, krvežíznivých mutantů a zombíků, neznámých anomálií a nespočtu lidí. Náš hrdina putuje zónou, seznamuje se s novými lidmi, plní nejrůznější úkoly a získává, zbraně, vybavení, potravu, artefakty a informace. Postupně se o sobě více dozvídá. Na své cestě musí projít velkým množstvím lokací se spoustou hovořících postav a úkolů až dojde do svého cíle, jaderné elektrárny Černobyl. Jenom tento příběh by vydal na několik filmových scénářů, ale jako scénář hry je to stále nedostatečné. Dejme tedy, že prvním krokem je vymyšlení námětu, kdy dobře rozvinutý námět by mohl tvořit hlavní kmen celé hry. Aby to však nebyla pouze povídka nebo scénář filmu, musí se vymyslet herní klíč, tedy princip hry. O co ve hře půjde, co bude ve hře možné, jaké zbraně budou k dispozici, kolik toho postava unese, kolik bude nepřátel, jak obtížné bude zemřít, jaké věci půjdou zničit, bude se ve hře měnit počasí, půjde s postavami hovořit? A to zdaleka není vše, u takto rozsáhlé hry. Kromě hlavní dějové linie se dále musí vymyslet vedlejší linie a jejich interakce s hlavní dějovou linií. Ve hře S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chernobyl je velké množství vedlejších úkolů, jejichž plnění může mít vliv na to, jak hra dopadne. Tato hra má 7 různých konců, ale neznamená to, že by měla 7 dějových linií. Dějová linie je pouze jedna a konec de facto taky jeden - všechno to končí na jednom místě, i když při splnění některých vedlejších úkolů se vám odemkne ještě jakýsi bonusový level, ale hra vás dostala tam, kam chtěla. Dále někdo musí vymyslet postavy, jejich charakter a vlastnosti... a nejsou to jen lidé. Navíc v této hře jsou postavy rozděleny do určitých frakcí, kdy každá frakce je specifická a ctí určitá pravidla. Také se musí vymyslet všechny lokace, kam se postava může dostat. Rekvizity, výzbroj a výstroj a jejich účinek. Ve Stalkerovi jsou i desítky artefaktů s mnoha a mnoha účinky. Scenárista dále musel vymyslet scénáře pro filmová videa, která se spustí v určitých fázích hry. Zde to zcela jednoznačně připomíná klasické psaní filmového scénáře, protože ta videa jsou vlastně typický hraný film. A jelikož má hra 7 konců, je zde i 7 videí, z nichž se však v jedné hře spustí jenom jedno. Už je toho celkem dost, že? :-) Ve hře je spousta hovořících postav, což znamená napsat dialogy. Zapomeňte ale na film či seriál, jste v interaktivní hře, takže postava se kterou hovoříte reaguje na to, co jí řeknete a co jí odpovíte. Takže musíte napsat všechny možné odpovědi a všechny možnosti, kterým směrem se dialog může ubírat. Také musíte napsat, co se na základě jednotlivých dialogů dále stane. Získáte co chcete? Nezískáte co chcete? Pustí vás dál? Pokusí se vás zabít? Okrade vás? Ve filmu by tedy stačilo, když byste napsali např. pouze 3 věty, protože u klasického filmu si divák nemůže vybrat, co která postava řekne. Ale u hry ano. Takže musíte napsat všechny možnosti a to může být třeba 30 vět. Nesmím zapomenout též na akci. V každé lokaci se odehrává určitá akce - někdo vás osloví, stanete se svědkem nějaké události. Také některé boje mají svůj daný scénář. Dílem scenáristy mohou být i doprovodné brožurky, vysvětlivky a nápovědy ke hře.  Atd., atd., atd. ... Scénář některé hry tedy může vydat za desítky celovečerních scénářů a je málo pravděpodobné, že by jej psal jediný člověk a je prakticky vyloučeno, aby se hra vytvářela již podle kompletního scénáře, který by obsahoval vše, co jsem popsal v tomto odstavci.

Reálně by tak scenárista vymyslel námět a sepsal by jej do formy povídky (námět by již měl obsahovat hlavní příběh, žánr hry, hlavní postavy a předpokládané lokace) + by vymyslel základní herní klič (co bude smyslem a cílem hry a jak tohoto dosáhnout - jakými prostředky).

Dále by se již na vývoji hry podílelo celé výrobní studio. Na rozdíl od filmu nemusí být scénář při započetí výroby hry kompletní, protože výroba hry je zcela odlišná od natáčení filmu. Na hře mohou nezávisle na sobě pracovat desítky lidí a ani nemusejí být na stejném místě. Někdo může začít navrhovat postavy, jiný lokace, další rekvizity a zbraně - a toto vše se může dělat aniž by byl známý detailní příběh. Při výrobě jednotlivých dílků herní skládačky se mohou dostavovat nové nápady a ty se mohou konzultovat. Scenárista tak může od jiných spolupracovníků dostávat návrhy - "Co kdyby se tam objevila tato postava, co by mohla říkat něco jako toto?" nebo "Potřebujeme upravit tuto část hry." Někdo může vymyslet parádní zbraň, která by si zasloužila svou vlastní dějovou linii. Při vývoji se může stát cokoliv a některé hry se vyvíjejí i několik let a pracují na nich i stovky lidí. Je tedy nepravděpodobně, aby předem existoval kompletní scénář, který by obsáhl vše.

Jestliže by se však někdo i přes všechny mé argumenty chtěl pustit do napsání takovéhoto kompletního scénáře, který by mohl mít tisíce stran, nejlépe by bylo psát jej v nějakém interaktivním textovém formátu, jako je např. html nebo prezentace. Dovolilo by to tak celý scénář rozdělit na jednotlivé sekce, např. levely, postavy, výstroj + výzbroj + rekvizity, lokace, videopasáže. Pak by se mohlo začít s psaním dějové části scénáře. (Podtržené výrazy by byly interaktivní a odkazovaly by na stránku, kde by se dále popisovali.) Např. kliknu na Level 1 a dostanu se na scénář Levelu 1. Bude tam psáno: Lokace: Opuštěná vesnice. Pod odkazem Opuštěné vesnice bude popsaná lokace - jaké stavby tam jsou, jaké postavy tam jsou, jací mutanti, artefakty, rostliny, počasí, zbraně, truhly, potraviny, léky, munice. Všechna tato hesla budou mít také svůj odkaz, kde bude popsáno, co to je, k čemu to je, jaké jsou účinky atd. Zkrátka vše musí být popsáno. Samotný děj může být popsán jako bodový scénář. Tedy level 1 začíná videem č.1 - odkaz a klasický scénář toho, co se ve videu děje. Po dokončení videa se ocitáme ve sklepě (popsat jak to tam vypadá, co tam je). Vidíme postavu Sidorovič (popis). Popsat dialog. Jakmile se objeví možnosti odpovědí nebo otázek, popište všechny možné varianty rozhovorů: např. A, B, C, D, E, nebo očíslujte jednotlivé věty a popište, že při zvolení věty 3 se objeví věta 7 nebo že při zvolení věty 2 se objeví věta 5 a poté věta 7. Popište interakce rozhovoru, např. odkliknutím věty 13 rozhovor končí a nikam se nedostaneme. Odkliknutím věty 14 rozhovor končí a otevírají se dveře od sklepa. Obdržíme PDA (co to je, jak to vypadá, funkce). Obdrželi jsme úkol 1, otevírají se dveře a můžeme vyjít ze sklepa. Od teď již máme volnost pohybu. Musí se popsat, že v tomto levelu je např. 13 možných úkolů. Každý úkol se musí popsat. Atd. atd. atd. Zároveň vedle scénáře musíte vymyslet herní klíč - všeobecný + pro jednotlivé levely (koho nemůžete zabít, koho můžete zabít, kdo může zabít vás, jakým způsobem můžete někoho zabít, jakým způsobem může někdo vás zabít, jak obtížně můžete někoho zabít, jak se bude projevovat zvolená obtížnost, když zabiji vojáka - co se bude dít, když zabiji přítele - co se bude dít, kde budou anomálie, jak se chovají anomálie, kde budou artefakty, jakou hodnotu mají artefakty, jaké účinky mají artefakty, co bude dělat artefakt, když do něj střelím, co se bude dít, když budu mířit zbraní na přítele, co se stane, když střelím do okna, co se stane když spadnu z mostu, co se bude dít, když nebudu nic dělat. ................... Asi nemá smysl pokračovat, jen si uvědomte, jak je takový scénář hry neuvěřitelně složitý. :-)

Shrnutí:

Základní scénář hry napište třeba formou povídky (popis příběhu, postav, rekvizit a lokací) + připojte herní klíč (základní pravidla a princip hry).

Komplexnější scénář zpracujte v interaktivním dokumentu (text s okazy - jako je např. webová stránka).

F) Událost, akce


I různé společenské nebo kulturní akce mají své scénáře. A jelikož se popisují jednotlivé body těchto akcí, zvolte bodový scénář. Pokud se akce koná v jeden den a na jednom místě, stačí sepsat časový harmonogram. Třeba že od 10:00 do 11:00 bude probíhat koncert skupiny Blabla, od 11:00 do 13:00 ochutnávka vín za doprovodu cimbálové muziky atd.

U rozsáhlejších akcí sepište časové harmonogramy pro jednotlivé dny a jednotlivé lokace.

Je opět otázkou toho, co bude součástí scénáře. Mohou to být i technické a logistické poznámky, tedy že v určité době dojde k úpravě pódia (kým?), nebo že po skončení akce nastoupí úklidová firma.

Také může mít scenárista za úkol vymyslet celý průběh akce - tedy např. vymyslet historický průvod - kdo tam bude, v jakých maskách, kdy se půjde, kudy se půjde, v jakém pořadí. Může vymýšlet i text pro moderátora atd. Stále ale platí, že nejlepší zvolenou formou scénáře by byl ten bodový.

G) Ostatní


U všech ostatních možných i nemožných forem audio/vizuálních děl si uvědomte, kde a za jakých podmínek se budou realizovat. Pokud píšete scénáře sami pro sebe, zvolte si styl jaký chcete. Pokud scénář budete chtít někomu nabídnout, zvolte jeden z oficiálních formátů uvedených na tomto webu. Bude to audiovizuální dílo, jehož scénář má sloužit čtenářům pro obeznámení se s dílem? Zvolte scénář filmový. Bude to audiovizuální dílo, které se bude ihned podle scénáře realizovat nebo budou zapotřebí minimální úpravy? Zvolte A/V scénář. Bude se dílo realizovat na jevišti? Zvolte divadelní scénář. Bude to pouze audio dílo? Zvolte scénář rozhlasový.



Všechna práva vyhrazena. FILMOVANI.cz
FILMOVÁNÍ.cz
SCENAR.cz | Všechna práva vyhrazena. | FILMOVANI.cz