SCÉNÁŘ.cz Jak napsat scénář České scénáře Moje scénáře Diskuze Inzeráty Odkazy Kontakt
Osnova Recenze knihy "Jak napsat dobrý scénář"
od
autor článku
leden 2008
Odkazy
  1. Recenze
  2. Komentáře
Diskuze


přebal knihy Název: Jak napsat dobrý scénář
Originální název: Screenplay – The foundations of Screenwriting
Autor: Syd Field
Nakladatelství: Rybka Publishers
Datum vydání: Zima 2007
Počet stran: 277
Dop. cena: 269Kč 233 Kč
Tento text vyjadřuje subjektivní názor autora.
V zimě roku 2007 byla v Česku vydána kniha, která poskytuje rady ohledně psaní filmového scénáře. Zvláště pro ty, co nemají možnost studovat filmovou školu, je to snad jediná šance, jak se podrobně seznámit s pravidly a úskalími psaní scénáře.

Hned v úvodu knihy narazíme na předmluvu Alice Nellis, kde se nám filmařka svěří, že jí kdysi tato kniha pomohla v jejích scenáristických začátcích. Druhá část této předmluvy je však spíše o tom, že pravidla, která Syd Field popisuje, se zase až tak nemusí striktně dodržovat. Ano! Co jiného bychom mohli čekat od českých tvůrců? Ještě úsměvněji zní citát Davida Ondříčka: „Jestli existuje bible scenáristů, pak ji právě držíte v ruce.“ Tento citát jistě platí jinde ve světě, ale ne u nás. Podle zmíněného citátu se dá usuzovat, že tuto knihu moc českých scenáristů v rukou nikdy nemělo. Syd Field přistupuje ke scénáři a k filmu jako ke komerci. Cílem scénáře a na základě něho natočeného filmu je mít úspěch u diváků a tím i dosažení finančního zisku. Prakticky celou knihou proplouvá myšlenka o dramatické stavbě scénáře, o tom, že ve scénáři musí být 3 základní části: začátek, prostředek a konec; a dále v něm musí být dva základní body zvratu, které rozdělují úvodní a prostřední část a prostřední se závěrečnou. Přesně takto známe hollywoodské filmy. Je v nich děj, který se od úvodu řítí až k závěru. Můžeme v nich lehce jednotlivé části rozeznat. Ale teď si vzpomeňte na české filmy. U kolika novodobých českých filmů můžete říct jedinou větou jejich příběh? Můžete snad tvrdit, že ve většině českých filmech o něco jde? Že se příběh ubírá z bodu A do bodu B? Že hlavní hrdina stojí před jistým problémem a postupem času ho řeší až ho vyřeší? Samozřejmě můžete namítat, že se jedná spíše o umělecké filmy, které mají hlubší myšlenku a jasný děj v nich není. Problém je v tom, že tu hlubší myšlenku vidí snad jen sami tvůrci. Filmy Stanleyho Kubricka rovněž nemívají jasný příběh, ale většina diváků cítí tu hlubokou myšlenku - „duši filmu“. Samozřejmě že velká část těchto českých filmů jsou komedie, které spíše pozorují určité lidi v určitém čase a prostředí a o děj, jako takový, tam nejde. Proč ale tedy čeští tvůrci tvrdí, že Fieldova kniha je biblí scenáristů? Opravdu znáte nějaký český film se zdánlivě jednoduchým dějem? Sami si v hlavě spočítejte, kolik procent amerických filmů má jasný děj, který svižně plyne od úvodu až k závěrečnému rozuzlení a kolik procent českých filmů toto splňuje? Proto bych chtěl jasně říci, že celá tato kniha je návodem, jak napsat dobrý, skutečně dobrý, hollywoodský film. A neberme hollywoodské filmy jako něco odporného – komerčního, jako to dělají někteří naši filmaři, kteří škemrají o peníze stát (nás všechny), protože neumějí natočit dobrý film, který by měl jak uměleckou tak i komerční hodnotu. „Hollywoodské“ filmy se mohou točit i jako české filmy a za málo peněz. Nejde v nich o herecké superhvězdy, nákladné speciální efekty a drahé kamerové vybavení – jde v nich o příběh.

Pokud od této knihy čekáte, že se v ní dozvíte, jakou formou napsat scénář, neboli jak má scénář vypadat na papíře, budete zklamáni. O samotném formátu psaní zde moc uvedeno není (důvodem je i to, že sám autor říká, že formát scénáře je velice jednoduchý), naštěstí vše podstatné o formátu psaní naleznete na těchto webových stránkách. Celá kniha se spíše zabývá samotnou myšlenkou psaní scénáře. Dozvíme se odpovědi na takové otázky jako: „Co je scénář? Jak začít psát? Čeho se máme držet? Co je nejdůležitější? Kde nedělat chyby? Jak scénář prodat?“ Detailně jsou rozepsány postupy vytváření scénáře – od vytváření dramatické postavy až po samotné zakončení příběhu. Je zde celá řada ukázek ze slavných scénářů s následným detailním rozborem. Celá kniha je koncipována jako učebnice, jak pro úplné začátečníky, tak i pro zkušené scenáristy. V závěru většiny kapitol najdete zadání ke cvičením, kterými se naučíte (resp. zdokonalíte) scenáristickému řemeslu. Pokud tedy projevíte opravdový zájem a snahu, měli byste po přečtení této knihy ovládat celý postup psaní scénáře. To zda budete úspěšní či nikoli, vám již nikdo nezaručí.

Drobnou nevýhodou knihy je její stáří, jelikož byla vydána již v roce 1994. Mladším čtenářům mohou být trochu na obtíž např. uváděné příklady filmů, které jsou již staršího data. Rovněž kapitola nazvaná „Strasti a slasti psaní na počítači“ může v dnešní době působit poněkud úsměvně a je již poněkud zastaralá, i když v ní je velice dobře předpovídána budoucnost. Nicméně většina popsaných pravidel platila dávno před vydáním knihy a bude platit i po jejím rozpadnutí.

Aby bylo pro vás čtení co nejpřínosnější, doporučuji vám před přečtením této knihy shlédnout minimálně film Čínská čtvrť, jenž je v průběhu celé knihy mnohokrát zmiňován jako příklad a je zde přepsáno úvodních deset stran scénáře. A pokud opravdu míníte scenáristiku vážně, bude nejlepší, když ještě před přečtením této knihy zkusíte napsat nějaký scénář (nemusí mít zrovna 120 stran), a poté při čtení knihy budete mít již zcela jasnou představu o tom, kde jste chybovali a kde jste naopak postupovali správně.

Rozhodně vám tuto knihu doporučuji, protože jak již bylo v úvodu řečeno, jinou ani podobnou v Česku neseženete.
jméno autora


Reakce:

11. 3. 2009
Boris Kaderka (e-mail: xk borisy@dcentrum.czx)

Přečetl jsem si recenzi Fieldovy knihy. Mám takovou drobnou poznámku. Možná ne tak úplně drobnou. Myslím, že kdo opravdu pozorně četl tuto knihu, nemůže tvrdit, že Field se zaměřuje na komerci, minimálně ne v tomto pejorativním významu. Už někdo někdy viděl režiséra, který by si za cíl stanovil to, aby se jeho film nikomu nelíbil? Pomineme li těch několik, kteří vytváří svá díla pro úzký segment diváků, je záměrem každého filmaře natočit film, který bude mít finanční úspěch = který uvidí hodně lidí. V tomto smyslu samozřejmě Syd Field podporuje komerci, problém ve vnímání toho slova je v recenzi dost zásadní. Komerční nebo komerčně úspěšný film neznamená ještě špatný film. V takovém případě by pan Hřebejk, nebo pan Svěrák ml. musely být označeni za špatné filmaře. A to dozajista nejsou. Problém vnímání slova komerce je tak starý, jako umění samo.

Navíc, v Americe je film byznysem, nikdo si nemůže dovolit dát na náklady filmu víc, než film pak vydělá v kinech. A právě díky lidem jako je Field, pak v kinech nevídáme jen samé sračky, ale filmy jako No Country for Old Men, Volver, Gone Baby Gone, Shawshank Redemption,Million Dollar Baby, atd. atp. Na všechno je třeba dívat se z více úhlů, ne jen z jednoho.

Pokud jde o výraz jednoduchý děj ve srovnání amerických a českých filmů, tahle argumentace je vyloženě nemístná. Pokud chceme srovnávat nejlepší naše filmy s nejhoršími filmy americké provenience, pak je tento argument správný. Takové srovnání je ale podle mého nefér. A pokud jde o paradigma, české filmy, které je nemají, tvoří výraznou menšinu. U drtivé většiny novodobých filmů jde jejich děj shrnout jednou větou, mají začátek prostředek a konec a mají dva přelomové body. Medvídek, Tankový prapor, Pusinky, Pelíšky, Tmavomodrý svět, Vratné lahve, Pasti,pasti, pastičky, Obsluhoval jsem..., Tobruk, Román pro ženy, babí léto,u mě dobrý, mazaný Filip, ty všechny mají paradigma. Na něm je totiž nejúžasnější to, že podle něj lze vytvořit jakýkoli příběh, aniž by jediné dva scénáře byly stejné, nebo aniž by se sobě jen trochu podobaly. Je to zásadní kámen dramatu, který užíval u svých her už Homér.

Fieldova kniha není pro každého. K psaní potřebujete talent, a ten buď je nebo není. Ale k psaní scénáře potřebujete mimo talentu znát i řemeslo. A právě jeho částečné pochopení Fieldova kniha nabízí. Napsal knih víc, a v dalších detailněji rozebírá jednotlivé aspekty psaní scénářů, ale i tato jediná publikace je dosti cenná pro každého, kdo chce být nikoli scénáristou, ale dobrým scénáristou. Bohužel, je k tomu potřeba i ten talent.

Nepopírám, že jistě někde existují báječní talentovaní lidé, kteří scénáře píší intuitivně správně a skvěle, ale pro nás ostatní by mněla být práce lidí, jako je Syd Field, minimálně něčím, co známe, už třeba proto, abychom mohli zhodnotit, co z jeho stylu práce nám vyhovuje a co ne.

B.K.


25. 2. 2008
Martin Šafka (e-mail: xmartins@bdesign bros.czs)

Zdravím,

čirou náhodou jsem zabrousil na Tvé stránky a musím upřímně pochválit obsah. Proč ale píšu je zmínka o jediné české knize o scénářích. Sám mám knihu Jak napsat dobry scénář doma a s recenzí můžu souhlasit. Musím ale dodat že není jediná. Ještě před ní jsem četl jinou knihu o scénářích a to Budování příběhu aneb demiurgie versus dramaturgie od Davida Jana Novotného. Také je velmi dobrá, jen jde více do hloubky a odbornosti. Jsou to neoficiální učební texty Karlovy university v Praze. Knihu jsem zakoupil v knihkupectví a datum vydáni je 2007. ISBN 978-80-246-1306-2

S pozdravem a přáním hodně štěstí při realizaci scénářů

Martin Šafka




FAQ

Články

Odkazy

Archiv Diskuze
FILMOVÁNÍ.cz
SCENAR.cz | Všechna práva vyhrazena. | FILMOVANI.cz