SCÉNÁŘ.cz Jak napsat scénář České scénáře Moje scénáře Diskuze Inzeráty Odkazy Kontakt
Osnova
FAQ, příklady, ukázky
Odkazy
  1. Rozbor / recenze filmu
  2. Honorář za scénář (Kolik?)
  3. Délka scénáře (1str = min?)

Diskuze


11. Rozbor / recenze filmu (23. 1. 2015)

Poznámka: Tento článek se týká recenze a rozboru uměleckého díla – filmu. V souvislosti s dalšími odvětvími nemusí být přesný.

Recenze i rozbor mají dost společného a teoreticky mezi nimi nemusí být žádný rozdíl. Praktický rozdíl je však v tom, k čemu jednotlivé útvary slouží. Recenze hodnotí nějaké dílo a většinou slouží pro ostatní, ještě nezúčastněné a neobeznámené osoby, aby se s recenzovaným dílem seznámili a na základě recenze se rozhodli, zda-li jim stojí za to recenzovanou věc vidět, číst, navštívit, slyšet či koupit. Proto má v recenzi velký význam závěrečné zhodnocení – verdikt (ať už pozitivní nebo negativní). Wiki: Recenze (z lat. re-censeó, (znovu) posoudit, zhodnotit) je písemný kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla. Recenze* (*k publikaci) je publicistický žánr, který seznamuje širší veřejnost s literárním dílem, divadelním představením, koncertem, výstavou a podobně.

Rozbor by měl sloužit již obeznámeným lidem a vyvolat např. odbornou diskuzi na toto téma, nebo by měl neobeznámené lidi s věcí obeznámit a vysvětlit jim detailně širší souvislosti. Není zde proto důležitý závěrečný verdikt, ale každá rozebíraná část má podstatný význam, tedy každé jednotlivé hodnocení. Wiki: Analýza (z řec. ana–lyó, rozvazovat, rozebírat) znamená rozbor, metodu zkoumání složitějších skutečností rozkladem na jednodušší.  Analýza znamená systematický rozbor něčeho zprvu nesrozumitelného, pečlivé zkoumání detailů a podrobností v naději, že se mezi nimi najde klíč k pochopení věci. Analyticky postupuje dobrý vyšetřovatel, ekonom, šachista i laik.

Mohou být různé výklady, které např. říkají, že recenze je subjektivní, zaměřená více na samotný příběh (např. u filmu) a rozbor by měl být objektivní a zaměřený více např. na technické postupy. Ale i správná recenze by neměla být pouze subjektivní a měla by se věnovat všem aspektům recenzovaného díla – a naopak rozbor uměleckého díla musí nezbytně být i subjektivní, protože umění nelze objektivně hodnotit (rozbor jako takový by však měl být pokud možno zcela oproštěn od subjektivních dojmů). I rozsah a „hloubka“ může být u obou útvarů totožná. Proto tak opravdu jediným relevantním rozdílem mezi oběma útvary je jejich účel.

Na základě tohoto účelu by tak měl autor zhodnotit, co napíše do recenze a co do rozboru. Jednoduše si lze pomoci tak, že si představíme, jak bychom popisovali našemu kamarádovi film, který za A) film neviděl, za B) film viděl. V příkladu A by se jednalo o recenzi, v případu B o rozbor. A z toho vyplývají i ostatní náležitosti jednotlivých útvarů. Zatímco v recenzi je poměrně důležité popsat, jestli je dílo celkově dobré nebo špatné, v rozboru to prakticky nemá žádný význam. Dalším případem může být např. práce vyšetřovatelů a novinářů při letecké nehodě. Jedna skupina dělá rozbor (analýzu), druhá „recenzi“. Vyšetřovatelé analyzují všechny aspekty nehody a každý dílek skládačky je důležitý a nelze opomenout. Vyšetřovatelé neříkají „kdo“ je vinen, pouze poukážou na všechny závady, pochybení a další skutečnosti stojící za nehodou, které nemusejí být zrpvu patrné – to je rozbor. Kdežto novináři se snaží hledat viníka, nejlépe jednoho, kterému poté budou celou nehodu dávat za vinu. To může být považováno za „recenzi“ - je důležitý závěr (poukázat na viníka), ale verdikt nemusí být objektivní.

Výstupem recenze je tak subjektivní zhodnocení, výstupem rozboru je objektivní hodnocení. Žádná recenze (bez jasně stanovených bodů a postupů hodnocení) nemůže být objektivní, protože výsledkem shrnutí by nemohlo být objektivní zhodnocení, protože každé dílo má své zastánce i odpůrce. Výstupem rozboru by mělo být objektivní hodnocení, ale opět nikdo nemůže objektivně hodnotit třeba výkony herců, vždy je to z části subjektivní.

Závěrem lze oba výrazy definovat takto:

Recenze: zhodnotí (V recenzi má podstatný význam její závěr – verdikt.)
Rozbor: hodnotí (V rozboru není tak podstatný závěrečný verdikt, podstatnou je každá část.)


Jak psát rozbor pro přijímačky na FAMU

Určitě byl tento dotaz položen v souvislosti s přijímačkami na FAMU, tak je třeba si uvědomit, k čemu takový rozbor slouží. No asi nebude chtít nějaký znuděný profesor dostat tip na nějaký dobrý film, na který by si po přečtení rozboru zašel. Ani nikoho nezajímá, který film se uchazeči líbí nebo nelíbí. V rozboru musí uchazeč dokázat, jestli se vyzná ve filmu jak po umělecké, tak po technické
(řemeslné) stránce ... jestli vůbec pozná rozdíl mezi Ordinací a Vinaři. A i když pozná, tak musí ten rozdíl popsat a objasnit. A také se dá z rozboru poznat, jestli má vůbec uchazeč nějaký „svůj“ názor.

Jak psát rozbor?

Samotné psaní nechám na vás, spíš se vám teď pokusím poradit, jak psát rozbor, aby z něj nebyla recenze. Pokud si můžete vybrat film, ke kterému napíšete rozbor, na 99,9% si vyberete film, který se vám buď líbil nebo nelíbil. Bylo by totiž obtížné psát rozbor k filmu, který vás nijak nezaujal ani neurazil. Rozbor takového „né-špatného“ filmu by se podobal nudné právní analýze. Vy ale chcete (doufám :-) vzrušující práci vyšetřovatele, který má vyšetřit, proč byl film hodně dobrý nebo hodně špatný. Osobně bych si tedy k rozboru vybral hodně špatný film, protože na něm nejlépe ukážete, že dokážete poznat špatný film a jasně popsat důvody, proč je onen film špatný. Pokud se u přijímaček požadují dva rozbory, bylo by ideální rozebírat jeden špatný film a jeden dobrý, abyste ukázali obě svoje „tváře“. Jelikož budete analyzovat umělecké dílo, se kterým jste již museli být seznámeni, už na začátku tedy víte výsledek: zda je film dobrý nebo špatný. Proto jste již subjektivně ovlivněni, ale přesto se snažte psát objektivně. Jestliže rozebíráte dobrý film, většina popisovaných bodů bude pozitivně hodnocena a opačně to bude u špatného filmu. Zde můžete narazit na jeden podstatný problém, protože by se vám mohlo stát, že budete psát pouze pozitivně nebo pouze negativně. Takový rozbor by příliš dobře nepůsobil (na rozdíl od recenze). Proto se raději vyhněte rozboru svého nejoblíbenějšího filmu... no a nejhorší film snad nikdo rozebírat nebude, protože by přiznal svou hloupost, že se díval na nejhorší film a nebyl schopen od něj odtrhnout oči. :-) Kdybych např. já rozebíral Titanic nebo Terminatora 2, nenašel bych na těchto filmech jedinou negativní věc (vlastně ano – T2 ještě není v 3D :-). Jestliže tedy také máte nějaké své milované „dokonalé“ filmy, raději se jim při rozboru vyhněte. V dobrém, nebo spíše líbivém či čtivém, rozboru byste měli být schopni analyzovat pozitivní i negativní stránky filmu. Na co se v rozboru zaměřit? Zaměřte se na všechno. Konkrétně na ty profese, které jsou uvedeni v hlavních titulcích: režisér, scenárista, kameraman, střihač, skladatel, kostymér, herci. Rozeberte příběh, kameru, výkony herců, režijní vedení, hudbu, střih, kostýmy. Jelikož se už na FAMU asi v tomto životě hlásit nebudu, tak vám prozradím i tajný tip. :-) V přijímacím řízení na sebe máte upozornit a dát tak vědět, že jste lepší než ostatní. Výkony herců a práci kameramana popíše každý, proto se zkuste zaměřit i na ty další důležité profese. Zdálo by se, že třeba práce producenta se moc dobře hodnotit či analyzovat nedá, ale to není pravda. Zjistěte si rozpočet vámi analyzovaného díla a už můžete vypíchnout to, že i přes nízký rozpočet... a dál si to domyslete. :-) To stejné platí třeba o výpravě, střihu zvukových efektů, práci kaskadérů, komparzistů, zvukařů atd.

Stále při psaní rozboru mějte na paměti nějaký z výše uvedených příkladů, nebo si vymyslete vlastní. Vžijte se do role vyšetřovatele letecké nehody a u každé své napsané věty si řekněte, jestli by tato věta šla napsat do vyšetřovacího spisu. Např.: „Líbí se mi, že se piloti pěkně snažili krásně pilotovat letadlo i přesto, že se celkem rychle řítili k zemi.“  Když se tohoto budete držet, nemělo by se vám stát, že se bude zamýšlet nad tím, jestli vlastně nepíšete recenzi. „Oba piloti navzdory velmi vypjaté a stresové situaci si zachovali chladnou hlavu a snažili se do poslední chvíle pilotovat prakticky neovladatelné letadlo s poškozenými řídícími hydraulickými systémy, které se rychlostí okolo 1200 km/h řítilo k zemi.“ (Jestli si nejste jistí, která z ukázkových vět patří do recenze a která do rozboru, raději se nikam nehlaste. :-)

Subjektivita rozboru by měla být pouze vnitřní (mezi řádky). Z rozboru filmu určitě čtenář pozná, jestli se vám rozebíraný film líbil nebo ne, bez toho abyste jedinkrát použili slovo „líbí“.



12. Honorář za scénář aneb Kolik dostanu? (aktualizováno 5. 9. 2015)


Velice častá otázka začínajících scenáristů zní: „Kolik se u nás platí za scénář?“. A upřímně řečeno, moc hloupějších otázek neznám. :-) Proč?

1. Pravděpodobně se tazatel rozmýšlí, jestli vůbec scénář napíše nebo dopíše, zda to bude finančně rentabilní? Jestli se chce někdo scenáristikou bez předchozích zkušeností živit, je to hloupý argument k tomu, aby začal psát scénář. Šance na úspěch je totiž hodně malá, podobná např. tomu, když se do pěvecké soutěže přihlásí 5000 lidí a všichni si myslí, že vyhrají a budou se zpěvem živit. Není to sice nemožné, ale šance je podobně „velká“ jako třeba výhra v loterii. Je tedy spousta jiných jistějších možností, jak si vydělat peníze. K napsání prvního scénáře by tedy rozhodně neměla vézt touha po penězích.
 
2. Scenárista je umělecká profese stejně jako např. herec nebo malíř. A víte někdo, kolik „bere“ herec nebo malíř? U konkrétních lidí se dá zjistit konkrétní částka za konkrétní dílo. Ale ani stejný herec nebere za různé filmy stejné peníze a natož aby různí herci brali stejné peníze! Když přeskočíme herce a vrhneme se rovnou na scenáristy, tak vězte, že výše honoráře za scénář závisí např. na:
  • zkušenosti scenáristy
  • známost scenáristy
  • délka scénáře
  • typ filmu (nezávislý, komerční, blockbuster)
  • rozpočet filmu
  • země původu filmu
  • vyjednávání o výši honoráře
Už tedy víte, kolik bere scenárista? No dobře, tak to upřesním. Kolik bere začínající český scenárista? A ještě dodám, že velice častou položkou honoráře jsou i procenta ze zisku. Vždyť je to jednoduché. Stačí vědět, kolik procent scenárista dostane a kolik film vydělá několik let poté, co vznikl scénář a jaký bude rozpočet filmu, který se bude stanovovat i roky po vzniku scénáře.

Shrnutí:

Všichni si tedy můžete vypočítat výši svého honoráře na základě tohoto jednoduchého matematického vzorce, kdy -X- je neznámá:

X + X + X + X + X + X + X = výše honoráře


V USA existují jakési filmové odbory, takže jsou tam stanovené minimální částky za scénář (wga.org). Ale u nás žádná takováto organizace není, takže není ani stanovena minimální částka za scénář, i když jistá asociace tu je, která dle některých zdrojů uváděla minimální výši honoráře za scénář k celovečernímu filmu 100 tis. Kč, ale tato organizace nemá prakticky žádný vliv, takže je to jakoby server Scénář.cz garantoval minimální výši honoráře za scénář ve výši 200 tisíc. Takže výše honoráře za váš scénář bude taková, jakou vám někdo nabídne a jakou přijmete.

A jestli chcete vědět průměrný honorář průměrného scenáristy za průměrný film, tak mi musíte nejdříve napsat, co je to průměrný film a kdo je průměrný scenárista. Ale pravděpodobně bude výše honoráře průměrná. :-)

Žebříček nejdráže prodaných scénářů

$ 5.000.000 - Deja Vu
$ 4.000.000 - Dlouhý polibek na dobrou noc / Úkryt / Eurotrip / Ricky Boby: Nejrychlejší jezdec
$ 3.000.000 - Základní instinkt / Růžový Panter (2006) / Šaman

Pochopitelně je tento žebříček zavádějící, protože jednak honoráře jsou tajné (takže si sami řekněte, jestli scenáristé Transformerů či Avangerů berou méně než scenáristé komedií?) a jednak zde není např. takový neznámý scenárista jako je James Cameron, který si za Titanic vydělal $ 115.000.000 a za Avatar cca $ 250.000.000. I kdyby bral scenárista třetinu toho co režisér, pořád by Cameron jako scenárista strčil do kapsy jenom za Titanic všechny scenáristy z uvedeného žebříčku i kdyby si spojili honoráře dohromady. Samozřejmě byl Cameron ještě i producentem, ale kdyby např. teď nabídl k prodeji scénář k Avatarovi 2, jeho cena by se pohybovala minimálně na úrovni 10 milionů, přičemž by se mohl bez problémů dostat i k 30 milionům dolarů a stejnou částku by mohl obdržet za přenechání autorských práv jinému studiu.



13. Délka scénáře (1str = 1min?) (23. 1. 2015)

1 strana scénáře = 1 minuta filmu ???

Ano, zhruba takto to skutečně je. Samozřejmě je potřeba počítat s tím „zhruba“. Pokud chcete mít tedy dvouhodinový film, váš scénář by měl mít zhruba 120 stran. Může jich mít i 90 nebo 150. Ale jakmile budete mít hotový scénář, který bude mít 50 nebo 200 stran, něco již je špatně – buď jste moc struční nebo naopak. Výjimky samozřejmě existují. Artové filmy mívají mnohem kratší scénáře, protože oproti běžným mainstreamovým filmům se většinou vyznačují mnohem delšími záběry a děj nikam nespěchá, takže i 30 stran může vystačit na celovečerák. A toto pravidlo se ještě vztahuje hlavně k běžným komerčním filmům. V ČR má stále spousta filmů zcela jiné tempo.


Jak má být dlouhý scénář?


V USA platí, že by nabízený scénář měl obsahovat maximálně 120 stran, protože delší scénář by agenti nečetli (čtou stovky i tisíce scénářů a nemají čas trávit delší čas u 200 stránkového scénáře). Samozřejmě jsou zrealizované scénáře, které mají i přes 200 stran a délka filmu se tak blíží třem hodinám. Ale tyto scénáře většinou nebyly nabízeny skrz agenty či soutěže, ale byly již psány na zakázku / poptávku nebo byly psány již renomovanými scenáristy (Titanic, Pán Prstenů, Harry Potter). Začínající scenárista by tedy rozhodně neměl nabízet scénář nad 120 stran. U nás však většinou není délka scénáře nikterak omezena, ale přesto byste se měli držet výše popsaného pravidla. Scénář by měl tedy obsahovat tolik stran, kolik minut by měl mít případný film. Komedie bývají kratší (cca 90 min./str.), dramata delší (cca 120 min./str.). I když dnes jsou délky filmů jiné než před dvaceti lety.

Orientační tabulka délek celovečerních filmů / scénářů (opravdu jen orientační :-)
  • Bláznivé komedie – parodie: 75 – 90 min.
  • Horor: 75 – 90 min.
  • Svižný akční film: 80 – 95 min.
  • Lehká komedie: 90 min.
  • Rodinný film: 90 až 120 min.
  • Průměrný film: 90 – 120 min.
  • Drama, thriller, sci-fi: 120 - 140 min.
  • Vysokorozpočtové velkofilmy (historické, válečné, fantasy): 110 – 160 min.
  • Výjimečný velkofilm: 194 min. :-)
Studia se dlouhým filmům brání, protože dlouhý film je na jednotku času méně výdělečný. 1 tříhodinový film = dva devadesátiminutové filmy. Dva filmy = 2 x víc diváků, 2x víc prodaného popcornu, 2x méně el. energie na jeden film. A lístky na tříhodinový film nejsou 2 x dražší než na 90 minutový film – v multiplexech jsou většinou stejně drahé. Proto by vám nikdo nedovolil natočit komerční tříhodinový film. Zkraťte proto svůj scénář na maximálních 120 stran... a až natočíte nejúspěšnější film všech dob, projde vám i natočit film o finální stopáži 194 minut.


14. (zatím nic :-)

FAQ

Články

Odkazy

Archiv Diskuze

FILMOVÁNÍ.cz
SCENAR.cz | Všechna práva vyhrazena. | FILMOVANI.cz